Ve středu 17. 12. 2025 se konal poslední trénink roku 2025 – a rozhodně to nebyl žádný tichý večírek. Do tělocvičny byli pozváni i rodinní příslušníci našich gymnastek, takže se z tréninku stal oficiální den otevřených žíněnek. Tělocvična praskala ve švech, protože každý chtěl na vlastní oči vidět, jestli to jeho gymnastická hvězdička opravdu umí… a jestli se u toho dá přežít bez infarktu ????

Skupiny F, E a R předvedly své závodní sestavy a holky si to rozdaly v družstvech – férově, s maximálním nasazením.

Skupina C, naše závodní přípravka pod vedením Soni, si připravila krásnou exhibici, u které si rodiče říkali: „Aha… tak proto pořád stojí na rukách.“

Družstva Junior I. a Junior II. mezitím vyrazila se svými trenéry do Jump arény. Tyhle holky jsou pořád někde ve vzduchu na závodech, takže tentokrát chtěly skákat bez bodů, bez známek a bez stresu – prostě jen tak, pro radost a gravitaci na truc ????‍♀️????

Na závěr se rozdaly dárečky, přáníčka, spousta milých vánočních slov a úsměvů… a také tiché přání, aby cukroví doma nemělo moc silnou přitažlivost.

Jedno je ale jisté – znovu se sejdeme po vánočních prázdninách 5. 1. 2026, odpočaté a připravené zase lítat.

14. 12. 2025 se naše tři družstva vrhla do víru velké oblastní soutěže v Malém TeamGymu. Závod hostila tělocvična Sokola Královské Vinohrady, kam se sjela sokolská družstva z celých Čech – žíněnky praskaly ve švech a nervozita by se dala krájet.

Malý TeamGym je závod bez pohybové skladby, zato s pořádnou dávkou akrobacie a přeskoku. Prostě žádné tanečky, ale tvrdá gymnastická práce ????????‍♀️

Naše nejmladší hvězdy ročníků 2017–2018 si domů odvezly stříbrné medaile. Ano, byla tam trošku nervozita… a kdyby se dala vypnout, zlato by bylo téměř jisté. Ale i tak – obrovský úspěch a medaile cinká!

V kategorii 2014–2016 jsme měli hned dvojité zastoupení.

Naše ostřílené závodnice, které se početně nevešly do vyšší soutěže s pohybovou skladbou, to vzaly jako jasnou misi – a s velkým náskokem si z Vinohrad odvezly zlato ????. Žádné drama, čistá dominance.

Druhé družstvo tvořili naši hobíci – ano, ti, co trénují „jen“ jednou týdně. Přesto se nezalekli konkurence a vybojovali krásné 5. místo z deseti družstev. Klobouk dolů! Velká gratulace všem závodnicím i trenérům – za výkony, nervy ze železa a skvělou reprezentaci klubu. Jedeme dál! ????????

27. 11. naše odvážné gymnastky vyrazily dobývat mezinárodní závod na Gran Canarii. Přímý let z Prahy byl – jak jinak – „spolehlivě“ zrušen, takže plán B: budíček ve 3 ráno, autobus a hurá do Berlína. Aspoň si výprava udělala takový menší evropský roadtrip. No kdo by nechtěl před závodem absolvovat romantickou jízdu noční tmou a ještě z autobusu?

V 15:04 místního času děvčata konečně přistála na Gran Canarii. Přechod z české zimy do letního ráje proběhl asi tak rychle, jako když si v šatně vyměníte ponožky. Z kabátu rovnou do plavek – tomu se říká aklimatizace na profesionální úrovni!

A protože gymnastky jsou gymnastky za všech okolností, na pláži samozřejmě nenapadlo nikoho nic lepšího než… zkoušet prvky v písku. Prostě takové tradiční „lehce písečné“ sportovní soustředění. Více slunce, více jódu a méně vrstev oblečení – ideální kombinace.

29. 11. 2025 došlo na hlavní akci. Týmy Junior I a Junior II se představily v Maspalomas, kde se sluníčko snažilo svítit stejně intenzivně, jako ony závodily. Místní jen nevěřícně koukali – tolik energie, soustředění a českého odhodlání na jednom místě se tam zřejmě dlouho neobjevilo.

Když naše družstva nastoupila, vítr raději zpomalil, aby nepřekážel, a česká vlajka mávala tak sebevědomě, že palmy skoro žárlily.

A pak to přišlo… česká vlajka skutečně zamířila na nejvyšší stupínek!
Obě naše partičky si vybojovaly zlaté medaile, k tomu poháry tak rozměrné, že jsme chvilku řešili, zda při zpáteční cestě nebudeme potřebovat extra kufr. (A nebo druhý autobus.)

30. 11. večer už byly holky zpět v České republice – navoněné mořem, ověšené úspěchy a pravděpodobně lehce vyčerpané, protože být zlatý je docela fuška.
Obrovské díky patří závodnicím za dechberoucí výkony, rodičům za podporu a fandění, které bylo slyšet možná až na Tenerife, trenérům za to, že stále věří, že chaos má řešení… a naší rozhodčí za to, že celý den přežila v cizím jazyce a přesto bezpečně poznala, kdo vyhrál.
????✨????

Dnes jsme pokračovali v dalším TeamGymovém dobrodružství. Na programu byla akrobacie, přeskok a pohybová skladba – zkrátka tři disciplíny, kde se potí nejen závodnice, ale i rodiče na tribunách.

Jako první nastoupilo družstvo Junior I. – naše ročníky 2015–2016. Ačkoliv nám holky na trampolíně předvedly dva pády, které by klidně mohly soutěžit o „nejlepší infarkt trenéra“, stejně si odvážejí zlato! Štěstí jim svítilo z očí tak silně, že jsme si málem museli nasadit sluneční brýle.

Před polednem se představilo družstvo Junior II., holky ročníků 2012–2014. Bohužel se k nám nepřidala naše hvězda NIKY – zranění je potvora. Niky, myslíme na tebe a doufáme, že se brzy vrátíš v plné síle (a třeba i s nějakým tím turbo-upgradem).

Holky ale předvedly tak skvělou akrobacii a přeskok, že by je člověk podezíral, že mají tajně zabudované pružiny. A pohybová skladba? No, řekněme, že kdo ještě neskončil naměkko, ten se dojal tam. Zasloužené zlato letí do Řeporyjí!

Celý víkend byl jak z učebnice „Jak mít radost z výkonů a zároveň přijít o hlasivky“. A aby toho nebylo málo – příští týden vyrazí naše závodnice na Kanárské ostrovy. To už není sport, to je životní styl!

Velký dík patří všem trenérům za přípravu (a schopnost dýchat i v krizích), holkám za jejich parádní výkony, rodičům za nekonečnou trpělivost a rozhodčím za to, že mají oči ostřejší než orli.